Piano centrum - Popis piana a pianina

Klavír má dvě základní podoby: piano (křídlo) a pianino.

Piano (křídlo):

Ve skříni piana jsou rám a struny uloženy vodorovně. Velikost křídla se liší, jeho délka může dosahovat od jednoho a půl metru až ke třem metrům. V druhé polovině 19 století hodně výrobců používalo do piana vídeňskou mechaniku, ale začátkem 20 století se piána dodávají pouze s anglickou mechanikou.

Pianino:

Pianino se od křídla liší rozměry i konstrukcí. Rám a struny jsou umístěny svisle, stejně tak kladívka mají v klidovém stavu svislou polohu.Všechna pianina mají jednotnou pianinovou mechaniku.

Vznik klavíru dnešního typu:

V první polvině 19 století vznikla v Evropě řada dílen specializovaných na výrobu klavírů (Erard, Bosendorfer). Nástroj prodělal dlouhý vývoj, např. rozšířený rozsah z pěti oktáv na dnešních sedm a více. Stejně tak se vyvinula klavírní mechanika, jaká se používá při stavbě pian i v současnosti. V polovině 19 století již piano vypadalo a fungovalo jako dnes.

Výroba klavíru:

Výroba klavíru je dlouhý finančně a technicky náročný proces, který od pokácení stromů k poslednímu doladění může trvat několik let (většinou čtyři až šest). Začíná se výběrem vhodného dřeva. V České republice je to smrkové dřevo z Šumavy, které používá firma Petrof, ale i řada dalších evropských výrobců. Ovšem každý klavír je postaven z více druhů dřev, jež jsou voleny podle svých vlastností (měkkost či schopnost nést zvuk). Dřevo se postupně řeže na fošny a dává proschnout. Stejně zodpovědná práce je vyválcovat struny potřebné tloušky a délky. Struny bývají většinou ocelové a aby se dosáhlo jejich různé frekvence kmitání, omotávají se některé navíc měděným drátem.

Skříň klavíru a ozvučná deska:

Celou konstrukci klavíru a všech jeho částí nese masivní baraš, čili půda s rezonanční deskou a litinovým rámem. U celopancéřového pianina sahá litinový rám až k hornímu okraji skříně ( zahrnuje i prostor ladících kolíků, kdežto polopancéřový nástroj má ladící kolíky mimo rám). Barš či korpus nese skříň, v níž je vložen mechanismus klavíru se strunami a klávesnicí. Ozvučná deska je opatřena žebry a kobylkou a je duší nástroje. Je vyrobena ze smrkového dřeva. Dřevo, které je na ni použito musí být speciálně nařezáno a necháno několik let vysychat. Funkcí ozvučné desky je prostřednictvím kobylky přijímat tóny strun, zesilovat je a dávat jím příslušnou barvu.

Klaviatura:

Klaviatura se skládá z řady černých a bílých kláves, jejichž stiskem vytváří pianista tóny. Téměř všechny současné klavíry mají 88 kláves, dříve se vyráběly klavíry z 85 klávesami. Klávesy musí být při sesazování nástroje vyváženy. Čeho se dociluje olůvky opevněnými v klávesách a také perfektně vyrovnány na výšku papírových podložek. Na bílé klávesy se dříve užívala slonovina, na černé ebenové dřevo. Dnes se místo nich obkládají klávesy umělými materiály.

Mechanismus klavíru:

Klavírní mechanika je technicky nejkomplikovanější část nástroje. Skládá se z řady pák, které propojují klávesu s kladívkem a dusítkem strun. Při stisknutí klávesy se ze struny zvedne dusítko, které brání struně znít. Jakmile se struna uvolní, dopadne na ni plstěné kladívko a rozezní ji. Po odpadu odskočí, aby strunu netlumilo a mohlo dle potřeby udeřit znovu. Když pustí hráč klávesu, dopadne dusítko zpět na strunu a ta ztichne. Délka tónu může být i po puštění klávesy prodloužena pomocí pedálu. Hlasitost tónu závisí na tlaku, který je vyvinut na klávesu. Pokud nejsou dusítka nadzvednuta pomocí pedálu, zní struna po dobu stisku klávesy. Po jejím uvolnění dosedne příslušné dusítko zpět na strunu a tón přeruší.